Cesta

6. července 2018 v 13:18
6:30, čas, který nelítostně připomíná krutou pravdu - dneska mám zkoušku. Neopatrně vstanu a zatočí se mi hlava. "Dneska ho uvidím" pomyslím si. "Ne, ne, ne, Karolíno. Tohle sis přece zakázala." Potřesu hlavou jako by snad ty myšlenky šly vytřepat. Přesouvám do koupelny a po ranní hygieně se běžím nasnídat. Nemám ani minutu navíc, takže se rozhoduju pro ovesné vločky zalité mlékem. Rychle žvýkám a snažím se zahnat nevolnost, která se mi pomalu usídluje v břiše. Po pár minutách už ale vyrážím z domu. Je 6:45, cesta, ač krátká, pořád trvá celkem hodinu a já nemám času nazbyt.
Když se konečně dostanu k zástávce škkolního autobusu, rozhodnu se vytáhnot si poznámky a naučenou látku si zopakovat. Principy výživy rostlin. Usměju se pro sebe. Nikdy bych si nepomyslila, že se tohle budu kdy učit. Ale protože vidím přijíždět autobus, tyto myšlenky mě rychle opustí. V autobus je narvano až k prasknutí. Nastupuju a a rozhlížím se, jestli bych nenašla nějaké místo k sezení, když v tom ho spatřím. Stojí tam a přidržuje se madla. Jeho tvář vždycky uvolněná, teď upřeně hledí do papírů. Mírně se mračí. Na sobě má černý oblek a v ruce drží oprýskaný kufr. "Ahoj" pozdravím ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 megumi-sakamaki megumi-sakamaki | E-mail | Web | 6. července 2018 v 14:26 | Reagovat

Přeji hodně štěstí to dáš

2 karolinapise karolinapise | 7. července 2018 v 0:26 | Reagovat

[1]: Děkuji, ale stalo se před rokem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama