2. patro

6. července 2018 v 12:48
Sedím v druhém patře naší fakulty. Před sebou mám otevřený sešit a usilovně se snažím vyřešit příklad, který nám zadal profesor Toxikologie. V uších mi hrají One republic a začíná mě bolet hlava. Vždyť včera jsem strávila v laborce skoro 10 hodin. 10 dlouhých hodin navažování, pipetování a přípravou misek na další den. Ale nestěžuju si, platí mi dobře a s kolegyněmi jakž takž taky vycházím.
Zrovna když přemýšlím, že toho nechám, uvidím na schodech přicházet postavu. Roztřesou se mi kolena a srdce mě přestane poslouchat. Je to on. Nevím, co se to se mnou děje. Vždycky se mi přece líbili kluci s vysportovanou postavou. Ale tu dotyčný nemá ani zdaleka. Na vyhublé postavě nelze spatřit ani náznak svalů. A přece mě dokáže vyvést z míry na tolik, že se nestačím divit. "Ahoj". Jeho hlas, mírně zhrublý, mi způsobí v břiše motýly. Odpovídám plaše na pozdrav a křečovitě se snažím soustředit se na sešit ležící přede mnou. "Toxikologie?" zeptá se. Mírně kývnu hlavou a dál předstírám zájem o sešit. Moje písmo, vždycky tak úhledné, se vzápětí slívá v jednu velkou skrvnu. "Vůbec tomu nerozumím" zamumlám. On se na mě zvědavě podívá, mírně nakloní hlavu na stranu. "Čemu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama